Veterinární služby – Endokrinologie

Endokrinologie je obor zabývající se nemocemi žláz s vnitřní sekrecí (hormonální systém). Oproti některým jiným systémům nejsou endokrinologické obtíže tak častý, ale se zlepšujícími se diagnostickými možnostmi se daří tyto problémy diagnostikovat ve vyšší míře než dříve. Principem vyšetření je hledání typických projevů a stanovení koncetrace produktů těchto žláz – čili hormonů v krvi. Platí zde, že jednorázové stanovení koncentrace jednotlivých hormonů je důležité, ale často je nutné tyto odběry provést opakovaně nebo provést tzv. dynamické testy. Dynamický test hodnotí funkční schopnosti konkretní žlázy po stimulaci funkčně nadřazeným hormonem.
Zjednodušeně lze říci, že žlázy s vnitřní sekrecí mohou mít svou funkcí zvýšenou (hyper-) nebo sníženou (hypo-).

Nejčastější endokrinologické obtíže jsou:

• • nemoci nadledvin – hyperadrenokorticismus (tzv. Cushingův syndrom) a hypoadrenokorticismus (tzv. Addisonova nemoc)
  • nemoci štítné žlázy – hypertyreóza a hypotyreóza  
  • nemoci příštítné žlázy – hyperparatyreóza a hypoparatyreóza
  • poruchy endokrinní funkce slinivky břišní – cukrovka a inzulinom
  • poruchy funkce pohlavních žláz – np. hyperestrogenismus
  • nemoci hypotalamu a hypofýzy – jsou to ústřední části endokrinního systému mající nadřazenou funkci, které jsou v podstatě součásti centrální nervové soustavy, následkem jsou skupiny endokrinologických onemocnění
  • paraneoplastické endokrinní syndromy – jedná se zde o nádorem neregulovanou tvorbu hormonů nebo funkčně podobných bílkovin – np. paraneoplastická hyperkalcémie nebo hyperestrogenismus u nádorů varlat

Něco z praxe:

Nejdůležitější endokrinní poruchou psů a koček je cukrovka (diabetes mellitus). Je to polyfaktoriální onemocnění, způsobené absolutním nebo relativním nedostatkem insulinu. Cukrovku můžeme rozdělit na primární a sekundární. U primární dochází k nedostatku inzulinu následkem poškození endokrinní funkce slinivky břišní. U sekundární cukrovky dochází k periferní rezistenci na inzulin na úrovni receptorů na buňkách.

Mezi možné příčiny vedoucí k cukrovce řadíme – přirozené i umělé podávané gestageny (typ pohlavních hormonů), podávání glukokortikoidů, autoimunitní příčiny, nádorové procesy na hypofýze a obezitu. Postihuje častěji feny než psy. U koček je vzácnější a udává se, že postihuje častěji kocoury než kočky. Objevuje se většinou u zvířat ve středním a vyšším věku.

Mezi projevy patří nadměrné pití a močení, většinou dobrá až zvýšená chuť ke krmení, postupně hubnutí, zvýšená unavitelnost, později oboustranný zákal čoček. U koček je souvísejícím projevem prošlapování pánevních končetin až na patní klouby. Při vyšetření moči zjistíme přítomnost cukru a ketolátek. Zvířata s cukrovkou jsou náchylnější k zánětu dolních močových cest. Diagnostika je zaměřena na stanovení koncentrace glukózy v krvi, u koček lze sledovat i hodnoty fruktosaminu v krvi.

Terapií je podávání inzulinu. Dávku určují další kontrolní odběry krve. Doplňujícím prvkem v léčbě je speciální krmný režim s možností podávání speciálním diet. Dlouhodobá inzulinová terapie není nutná pouze v těch případech, kdy u fen cukrovka začala během luteální fáze říjového cylu a klinické příznaky netrvají déle než 3 týdny. V tomto případě dáváme jednoznačně přednost bezodkladné ovariohysterektomii. Včasný zákrok eliminuje působení konkurenčních hormonů a je jedinou cestou, kterou lze dosáhnout vyléčení tohoto onemocnění bez nutnosti celoživotního podávání inzulinu.

Prognóza je nejlepší v případě kdy je úspěšná chirurgická cesta a příznaky cukrovky poté spontánně vymizí. I inzulinová terapie může mít rovněž poměrně dobrou prognózu a pacient může s tímto onemocněním žít i řadu let. Je pravda, že toto onemocnění potřebuje zodpovědný přístup majitele a je u větších psů poměrně finančně náročnější.