Veterinární služby – Kardiologie a nemoci dýchacího ústrojí
Preventivní vyšetření srdce a plic je součástí každého klinického vyšetření. Kompletní kardiologické vyšetření je určeno pro pacienty s diagnostikovanou nebo suspektní kardiologickou nemoci. Projevy dýchacích a srdečních obtíží můžou mít často podobné nebo stejné projevy a proto je uvádíme v jedné kapitole.
Podezření na onemocnění srdce a plic můžete mít tehdy, pokud se objeví některý z těchto příznaků:
-
- kašel (může být i občasný)
- zadýchávání nebo dušnost
- slabost po námaze
- abdominální distenze (zvětšení břicha)
- zvýšená unavitelnost
- synkopy (krátkodobá ztráta vědomí)
- změna barvy sliznic
- změna barvy sliznic
Pokud základní vyšetření potvrdí jako příčinu těchto obtíží onemocnění srdce nebo dýchácího aparátu lze následně provést další pomocná vyšetření – np. rentgen hrudníku, sonografické vyšetření, EKG, vyšetření krve atd.
Na naší klinice nabízíme kompletní diagnostiku nemocí dýchacího a kardiovaskulárního aparátu. Pouze v případě endoskopického vyšetření dýchacích cest nebo specializovaného sonografického vyšetření srdce Vám zajistíme vhodné odborné pracoviště.
Něco z praxe:
Jedním z nejčastějších problémů dýchacích cest je akutní laryngitida/laryngotracheitida. Příčinou jsou nejčastěji virové infekce, podráždění sliznice hrtanu np. dráždivými plyny, dlouhodobá intubace nebo bodnutí hmyzem. Onemocnění se projevuje náhlým suchým kašlem. Ten se objevuje zejména při štěkání, pohmatu hrtanu nebo fyzické zátěží. Kašel může vést k dávení zvířete, vykašlávaní hlenů a někdy až ke zvracení.
Ke stanovení diagnozy stačí anamnéza a většinou základní klinické vyšetření. Onemocnění zpravidla odezní spontánně během 5 – 14 dní. Úporný a vysilující kašel je vhodné léčit – podávají se protizánětlivé léky, antitusika a v indikovaných případech i antibiotika.
Jedním z nejčastějších problémů kardiovaskulárního systému je srdeční selhání. K srdečnímu selhání dochází v případě, kdy onemocnění srdce je natolik vážné, že kardiovaskulární systém již není schopen kompenzačními mechanismy udržet svoji funci. Výsledkem jsou klinické příznaky odpovídající kongesci cév a edémů (edém plic, pleurální a abdominální efuze, periférní edémy) a/nebo snížené perfuze periferních tkání.
K srdečnímu selhání vedou jakékoli poruchy srdce – nejčastěji však onemocnění srdečního svalu – myokardu a srdečních chlopní. Mírné změny srdečních funkcí je možno diagnostikovat jen některou ze speciálních vyšetřovacích metod. Počátky vývoje těchto obtíží jsou většinou bez projevů na zvířeti a probíhají tzv. subklinicky. Často se proto obtíže zjistí až v pokročilejším stavu a to při klinickém vyšetření nebo podle chování zvířete.
Mezi charakteristické projevy patří ztráta fyzické výkonnosti, dušnosti, kašel, případně až synkopy. Cílem terapie srdečního selhání je omezit tvorbu edémů a zvýšit srdeční výdej. Je třeba si však uvědomit, že léčba srdečního selhání je pouze paliativní a nevede k vyléčení pacienta, pouze k omezení obtíží a zpomalení progrese nemoci. Což v praxi znamená, že léčba pacientovi přináší lepší kvalitu života a prodloužení délky života.
Terapie je založena na podávání léků – a to hlavně diuretik, ACE-inhibitorů a srdečních glykosidů. Součástí léčby a zároveň určitou prevencí může být udržení zvířete v optimální kondici..