Veterinární služby – Neurologie

Neurologie je ve veterinární medicíně relativně mladý obor, ale o to dynamičtěji se v poslední době rozvíjí. Pro neurologii je velmi důležitá anamnéza a správně provedené neurologické vyšetření. Neurologie využívá i řadu pomocných vyšetření. Jsou to vyšetření krve, nativní a kontrastní rentgenologické vyšetření, vyšetření mozkomíšního moku, počítačová tomografie a magnetická rezonance. Posledně vyjmenovaná vyšetření jsou dnes již běžnou součásti veterinární medicíny a díky postupnému rozšiřování se stávají stále dostupnější.

Ze specializovaných vyšetření nabízíme: 

• • základní neurologické vyšetření
  • provádíme odběry mozkomíšního moku a zajistíme jeho laboratorní vyšetření a interpretaci výsledků
  • provádíme nativní a vybrané kontrastní rentgeny páteře (tzv.myelografie)
  • provádíme základní neurochirurgické operace
  • u komplikovaných neurologických pacientu Vám doporučíme specialistu neurologa

Něco z praxe:

Jednou z charakteristických neurologických nemoci je epilepsie. Označení epilepsie se často nesprávně používá pro obecné označení křečí a záchvatů. Z hlediska lokalizace příčiny těchto stavů lze epilepsii rozdělit na: primární epilepsii – ta se ještě dělí na symptomatickou (prokazatelné onemocnění mozku) a idiopatickou (bez prokazatelného onemocnění mozku), a na epilepsii sekundární – která je způsobená onemocněním jiných orgánových systémů. Podstata křečových stavů je u všech  příčin stejná. Jedná se o nekontrolovanou aktivitu jednotlivých neuronu (buňky nervového systému). Při rozvoji záchvatů pak hraje důležitou roli synchornizace této abnormální aktivity a její rozšíření na jednotlivé korové areály nebo celou mozkovou kůru. Tomu potom odpovídá klinická manifestace záchvatů: fokální – záškuby určitých svalových partií a generalizované – zahrnují většinu svalových skupin těla. Samotný záchvat (tzv. iktus) může trvat sekundy až minuty. Po záchvatu následuje postiktální fáze – může trvat několik sekund i několik dní, zvířata jsou unavená, dezorientovaná, někdy slepá a neschopna komunikovat s okolím.

Diagnostika epileptických záchvatů je diagnostikou vylučovací.  Prvně je nutné vyloučit všechny možné primární a sekundární příčiny. Až po tomto vyloučení lze uvažovat o epilepsii idiopatické. Klinické a neurologické vyšetření jsou v případě idiopatické epilepsie normální. Pouze v případě vyšetřování zvířete v době do 24 hodin po záchvatu je možné zjistit výše zmíněné postiktální deficity. Po zhodnocení anamnézy, klinického a neurologického vyšetření se většinou provádí další pomocná vyšetření, a to kompletní vyšetření krve, dále jsou pak možné odběr a vyšetření mozkomíšního moku, a provedení magnetické rezonance mozku.

Pokud vyšetření odhalí známou příčinu epileptických záchvatů, léčba je zaměřena tímto směrem. V případě idiopatické epilepsie se podávají antiepileptika. Nejvhodnější je monoterapie – zde jsou nejvhodnější fenobarbitaly. V případě špatné odezvy na terapii  se lze vrátit k diagnostice nebo přistoupit k přidání druhého medikamentu. Úspěchem léčby je redukce intenzity a počtu záchvatů, bezzáchvatovost je vzácná. Prognóza je opatrná, záleží na příčině a reakci na léčbu..